- Page 26
I přes to, že Chorvatsko není nijak velká země, její klimatické změny napomáhají k pěstování specifických odrůd vín, kterých se zde pěstuje až 130 druhů, jež nikde jinde ve světě nenajdete. I díky tomuto faktu má oblíbenost chorvatských vín stoupající tendenci. Začínají se řadit mezi tak jakostní vína, jako mají například ve Francii, Kalifornii či Chile.
Mezi chorvatskými ostrovy, které jsou tvořeny vápencem, je několik málo výjimek. A to jednou je i ostrov Jabuka. Je to jeden z nejvzdálenějších ostrovů od chorvatského pobřeží, je vzdálen 61 kilometrů jihozápadně od výběžku Fauc u Stivašnice jižně od známější Rogoznice. Do Šibeníku je to již 76 km a případně do Splitu 91 km. Nejbližším ostrovem je 23 km jihovýchodně Svetac a za ním 48 km Vis, k jižnímu konci ostrova Kornat je to severně 72 kilometrů.
Dalším z chorvatských ostrůvků v Jaderském moři, který je přes svou malou velikost důležitý, je bezesporu Pokonji Dol. Najdeme ho asi 1,5 kilometru jihovýchodně od historického středu Hvaru, od břehů ostrova Hvar je oddělen Paklenským průlivem (Pakleni Kanal) a v nejužší šířce pouhých 280 metrů, a to stejně tak od poloostrova Opuzena glava, tak i Glavica.
Mezi malými ostrovy chorvatské části Jadranu je skutečně málo těch, na kterých by byla nějaká civilizace, ať minulá, tak i přítomná. Určitě by bylo zajímavé znát například to, jestli některý z občanů naší republiky se snaží navštívit všechny chorvatské ostrovy a ostrůvky, což by jistě byla zábava na několik let.
Malé ostrovy v Chorvatsku jsou většinou pusté, neobydlené, málokdy tu je menší zařízení pro veřejnost, myšleno přístav a restaurace, výjimkou však je Crveni Otok. Tento ostrov leží 2,5 kilometrů jižně od historického centra Rovinje, ovšem v přímce leží ostrov Svatá Kateřina a výběžek, mys Mintauro.
Uljanik je jedním ze tří ostrovů nacházejících se v Pulském zálivu . Jeho jméno je odvozeno od oliv, které na něm kdysi rostly. Dnes ze všech olivovníků zbyl jediný, který se nachází ve středu ostrova obklopený budovami. Uljanik je vzdálen 240 metrů severozápadně od pobřeží, konkrétně u rozmezí ulic Riva a Flaciusiova (Porta Stovagnaga). Třeba od pobřeží u pulského nádraží je na ostrov jihozápadně 700 metrů.
Doprava
Na ostrov pro návštěvníky je jednoduchá doprava, je spojen s pevninou mostem i železniční tratí, ale ta je jen pro nákladní dopravu. Na ostrově se nachází přístaviště a suché a vlhké doky.
Příroda
Tvar ostrůvku je nepravidelný, možná bychom mohli říci, že tu je jeden obdélník o stranách 320 a 350 metrů s tím, že na výšku severním směrem na něm sedí ještě trojúhelník, který delší východní stranu prodlužuje na 510 metrů. Jeho rozloha činí 12,3 hektary, dílka pobřeží pak je 1,97 kilometre a nadmořská výška 1 metrů nad mořem. Podnebí je zde, jako i v další části Istrie mírné s průměrnou roční teplotou 15 °C, kdy nejteplejším měsícem je červenec s 28 °C a nejchladnější pak leden s 6 °C. Dešťových srážek zde spadne v průměru za rok 1.608 milimetrů, nejdeštivějším je listopad a 276 milimetry srážek a nejsušším měsícem je červen s 58 milimetry srážek. Příroda se zde soustředila, na tu jednu již výše zmíněnou olivu.
Osídlení
O dávném osídlením na ostrově se můžeme jen domnívat, protože Pula samotná je osídlená mnoho tisíc let. Poprvé se o ostrovu dovídáme z pera italského renesančního geografa, lékaře a spisovatele Giuseppe Rosaccio, který ve svém díle zmiňuje ostrovy v Pulské zátoce a mezi nimi „Scoglio Olivi“. Ovšem je známá legenda o Syktovi Rasparaganu, který vedl jako vůdce válku s Římany v letech 117 a 118 n.l.. Ovšem byl poražen, Římané ho zajali a odsoudili k trvalému pobytu právě na ostrově Uljanik u Puly. Rasparagan tu měl pak žít se svou rodinou, se svým synem a jeho rodinou, byl tu pak i pohřben. Ale je pak pravdou, že v 19. století bylo na Uljaniku objeveno jeho místo pohřbu a pozůstatky sarkofágu. Boční deska z tohoto sarkofágu je vystavena v Pule v Archeologickém muzeu.
Za doby, kdy Istrie patřila k Rakousku, byl ostrov rozdělený na dvě části, byl zde na místě olivového háje vybudován v jižnější části námořní přístav (Kriegshafen) a na severní obchodní přístav (Handelshafen). Současně s tím zde byly založeny 9. prosince 1856 i loděnice. Tehdy zde slavnostně na základní kámen poklepávala císařovna Sissi. Téměř dva roky po položení základního kamene, přesněji 5. října 1858, byla z kotviště spuštěna první loď s názvem Kaiser (Císař) o nosností 5.194 tun. Následně se tu stavělo na 55 lodí různého typu pro rakousko-uherskou flotilu s celkovou mrtvou hmotností 53.588 tun. Za dlouhé období trvání výroby ve zdejší loděnici ta prošla různými dobami rozvoje. Během italské vlády se například zabýval jen opravami, dokováním a demontáží (řezání) vysloužilých lodí. Po pádu Itálie během 2. světové války se stala německou námořní základnou. Od roku 1947 byla obnovena pro Republiku Jugoslávie. Pokračovala se dál v dokování, rekonstrukcích a opravách lodí, ale pak se začalo opět se stavbou lodí, což bylo v roce 1951. Najdeme zde vyvinuté strojírenství, elektrotechnickou výrobu a další odvětví, které uplatňují pro stavbu různých lodí. Za nezávislé a svobodné Chorvatské republiky se roku 1990 loděnice stává akciovou společností, která přežila kritické roky hospodářské krize v Chorvatsku a pokračuje v výstavbě lodí různých a speciálních lodí. Ve druhé polovině roku 1998 prošla loděnice obdobím velké technologické přestavby. Dnes patří společnosti Uljanik a navrhují se a staví se tu všechny druhy lodí, například pro pro přepravu ropy a ropných produktů, hromadné náklady, kontejnerovou dopravu, pro dopravu nákladních automobilů, železničních vozů, osobních automobilů i cestujících. Zdejší loděnice jsou dnes druhé největší na severním Jadranu.
Cestovní ruch
Celý ostrov slouží průmyslové výstavbě lodí, takže mimo exkurzí zde nelze počítat s žádným odvětím cestovního ruchu. Ale přesto se tu našla „skulinka“, která i v cestovním ruchu má svůj význam, a to jsou Svítící či Osvětlení obři, česky by se dalo říci i „giganti“. Jde o jednou z nejnovějších atrakcí v historickém jádru města Pula, která tak nabízí svým návštěvníkům nevšední a přitažlivou atrakci ve večerním a nočních městě. V těchto hodinách se tu vedle nepříliš kvalitně osvětlených místních pamětihodnosti ukazuje „světelná show“. Její princip je vcelku jednoduchý a vlastně laciný, protože pro osvětlení slouží osm jeřábů zdejší loděnice, vysokých až 100 metrů. A můžeme na to nahlížet třeba na jako na pouhopouhý komerční počin či dokonce nevkusný kýč, ale z velkého zájmu diváků je vidět, jak se tento nápad ujal a v současné době jde již o jeden ze symbolů tohoto přístavního města. Návrh na vznik této atrakce padl sice již někdy v roce 2000, ale veřejnosti byla poprvé slavnostně představena až 4. května 2014. Nebýt špatného počasí, mohlo to být ještě o den dříve. Autorem tohoto svým způsobem jistě uměleckého díla je celosvětově známý a uznávaný návrhář osvětlovacích systémů a efektů, designér i majitel firmy Lumenart, Dean Skira. Celá atrakce spočívá v důmyslně propracovaném systému počítačově řízeného osvětlení se speciální scénografií. Je do toho zapojeno na 46 tisíc různých barevných kombinací a celá tato velkolepá show s barevnou hudbou je v přístavu k vidění každý večer od setmění do 22 hodin, v hlavní sezoně pak až do půlnoci. Pro zvláštní příležitosti, svátky a oslavy významných událostí jsou navíc připravena speciální naprogramované světelné kombinace.