- Page 27
Ostrov Grujica najdeme na východním okraji Kvarnerských ostrovů mezi Ilovíkem (3,5 km severně) a Premudou (6,4 km jižně). Z dalších významnějších ostrovů je poblíž Silba, 7 kilometrů jihovýchodně. Zadar je odsud 59,5 km jihovýchodně a nejbližší kontinentální břeh je vzdálen 38 km severovýchodně do města Prizna, ovšem měřeno přímo přes město Novalja na stejnojmenném ostrově.
Doprava
Na ostrov nezajíždí žádné veřejná doprava, dostat se sem lze proto pouze po vlastní ose, případně s najatým člunem, vodním taxíkem či s nějakým zájezdem, který se sem občas z okolních rekreačních středisek pořádá. Nejbližším přístavem, kam se lze veřejnou dopravou, trajektem, dostat, je Ilovik vzdálený lodí 8 km, do přístavu Silba je to 10,5 km, případně do Premudy 9 km. Administrativně ostrov patří pod město Zadar. Můžeme přistát pouze na molo na jihozápadní straně, ale když je klidné moře Je zde malé přístaviště, na jihovýchodě dokonce zařízení umožňující menší loď vytáhnout na ostrov.
Příroda
Ostrov patří mezi nejméně členité ostrovy Chorvatska, ať jde o pobřeží, tak jeho povrch. Jeho plocha je 9,3 hektaru a pobřežní linie měří 1,21 km. Ostrov obklopuje velmi skalnaté skalní dno s hlubokými prasklinami a hloubkami 3-5 metru. Pokud jde o faunu, lze říci, že je ostrov obýván pouze ptáky a králíky, pasou se zde ovce. Okolní moře je plné ryb, takže kolem často plují rybářské lodě.
Osídlení
Ostrov má jen jednu budovu, a to maják, starý necelých 150 let (postaven v roce 1871 v době, kdy zdejší území patřilo k Rakousko-Uhersku) a jeho správce zde pobývá jen příležitostně. Maják a jeho okolí jsou velmi dobře udržované a oficiálně je přístup do krásné upravené zahrady zakázán. Ale, jak se uvádí, lze se sem dostat a prohlédnout si ji. Věž majáku je vysoká 15 metrů,. se stožárem měří 17 metrů. V budově jsou tři luxusní byty, které byly ale obsazeny, když maják potřeboval nepřetržitou službu. Dnes je zde vše automatizované a zařízení pohání elektřina vyrobená ze solárních článků nebo agregátu. Maják vysílá tři bílé světelné signály každých 15 sekund a světlo je viditelné až do vzdálenosti asi 18 kilometrů.
Cestovní ruch
Ostrov občas navštíví rekreanti na fakultativním výletě, i když je sem oficiálně přísně zakázán. Je to proto, že je zde maják a není tu stálá služba.
Třetím ostrovem Sveti Ivan je místo na západním konci ostrova Korčule v zálivu Vela Luky. Tento záliv má několik velmi známých a pro rekreaci populárních menších zátok, například Mikulina Luka. Náš ostrov je však trochu jinde, 3,2 km západně od přístavu Vela Luka na okraji zátoky Gradina. Tento u nás ne mnoho známý záliv uzavírá na jižní straně. Protože je ostrov spojen se zemí úžinou se silnicí, není někdy jako ostrov vůbec brán.
V okolí Sv. Ivana jsou tři sousedi, největší z nich 700 metrů jihovýchodně Ošjak, 21 hektarový ostrov, nejbližší Gubeša 125 metrů severozápadně s rozlohou 1,1 hektarů, a 1,2 km západně Kamenjak s 1,3 hektary.
Doprava
Na ostrov je jednoduchá doprava, je úžinou spojen s pevninou, tedy v našem případě s ostrovem Korčula. Autem se dá vjet přímo na ostrov, ale jen na okraj, kde je malé parkoviště. Po silnici je to sem z Vela Luka 5,5 kilometrů. Musí se po silnici 6221 a pokračovat západním směrem. Cesta se tu prudce stáčí v serpentinách, po 4,5 kilometrech v prudké pravotočivé zatáčce je odbočka na Tudorovici, kam vlevo zahneme, ale po 50 metrech neodbočíme vlevo do zmíněné osady, ale jedeme rovně. Klesneme k pobřeží, zahneme vlevo a silnička se pak přímo stočí k ostrovu. Z Vela Luky sem vede i cyklostezka, ovšem jen do Tudorovice, odkud pak je třeba jet vlevo po silničce k ostrovu.
Zátoka Gradina je populární zejména pro jachtaře. Hloubka moře zde umožňuje vplutí lodím s ponorem do 4 metrů. Zátoka je chráněná od moře nejen Sv. Ivanem, ale i dalším ostrovem Gubeša, je vystavena proto pouze západním větrům. Přístav má 25 upravených míst pro lodě.
Příroda
Ostrov má rozlohu 0,5 km2, délku pobřeží asi 900 metrů a nejvyšším bod je ve výšce 25 metrů nad mořem. Tvarově ostrov připomíná do šířky protažené písmeno D, rovná strana na západě má délku 270 metrů, na šířku ve směru od jihozápadu k severovýchodu ostrov měří 240 metrů. Část ostrova je pokryté hustou středomořskou aromatickou florou, léčivými rostlinami a olivovníky, které tu již rostly v římských dobách. Část je využívaná hospodářsky, pobřeží je zejména na západní straně skalnaté a rozbrázděné.
Osídlení
Místo, jako i celá zátoka Gradina (česky Hradiště) bylo poprvé zmíněno v 15. století, ale archeologické nálezy dokázaly existenci ilýrskych obydlí přímo v zátoce Gradina. Ostrov má vlastní historii, zřejmě zde bývalo ono dávné hradiště, nyní zde ale stojí kostel sv. Ivana (chorvatsky se někdy uvádí i jako sv. Jan) ze 14. století. Tradičně se zde koná na sv. Ivana 24. dubna pouť, slavnost, na kterou na člunech do této zátok připlouvá množství lidí. Akce má svůj bohatý kulturní a společenský program. Protože po desetiletí je její obsah nezměněn, má dodnes originální atmosféru a je vždy dobře připravena.
Ostrov má také svou mytologii. Pověst vypráví, že zde u kostela byl veliký kulatý kámen s dírou v horní části, připomínal tak hrnec. Mladí muži z nedaleké Vela Luky o tom věděli a přicházeli soutěžit, kdo s tímto kamenem nepohne. Ovšem nikomu se to nedařilo. Jednoho večera byl silný vítr a na moři sněhová fujavice a v zátoce Gradina byla kotvila řecká loď. Její přítomnost ale nebyla náhodná, ve tmě šli námořníci ke kostelu s pytli a před kostelem vylezli na kámen, otevřeli ho a ten byl plný zlata. Vyprázdnili ho a odpluli. Druhý den se místní vrátili a kamenná koule byla lehká a každý ji mohl zvednout. Když kámen otevřeli, na dně viděli jen pár zapomenutých zlatých mincí. Rozčílilo je to a zlaté mince rozházeli po okolí. A ty dodnes čekají, až je někdo najde.
Cestovní ruch
Celá zátoka nabízí poměrně velké množství privátního ubytování. Lze zde využít různé vily, domy, byty a podobně, a to i na samotném ostrově sv. Ivana. Je zde velmi hezké koupání, moře čisté a mělké, na nedalekém ostrově Ošjak se nacházejí krásné nudisty využívané pláže. Je zde možnost si pronajmout loď a na tento ostrov se vypravit. Pláže zde v zátoce jsou mimořádně vhodné pro koupání dětí, místy jsou i pískové. Služby jsou zde ale skromnější, je zde restaurace Šiloko s nabídkou rybích dalmatských specialit. Širší možnost služeb a společenského vyžití (disko, koncerty, rybářské večery apod.) se najde v nedaleké Vela Luce.
Zdejší ubytování je mnohdy řazeno do kategorie robinsonovské dovolené, samozřejmě s určitou nadsázkou. Vedle toho mají některé domy i vlastní bazény a po domluvě s majitelem si lze pronajmout loď k výletům do okolí, jak bylo již ostatně zmíněno u ostrova Ošjak.
Sveti Ivan na Pučini
Druhý ostrov Svatého Ivana s přízviskem „na Pučini“ leží, jak jsme výše psali, přibližně 480 metrů jihozápadně od svého většího jmenovce, o kterém jsme psali v minulém článku. K výběžku Kurent to je severovýchodně 2,5 km, ke Starému Gradu v Rovinje trochu severněji 4,5 km. Ostrov je z celé skupiny ostrovů v oblasti Rovinj nejvysunutější západním směrem, k ústí Pádu do Moře to je odsud „pouhých“ 84 kilometrů.
Již jsme několikrát ve výčtu chorvatských ostrovů narazili na to, že některé mají úplně stejná jména. Nejinak je tomu i u Svatého Ivana. První dva z nich najdeme v oblasti Rovinje a třetí na západním okraji ostrova Korčula.
Již několikrát jsme zmínili, že se některá jména chorvatských ostrovů zdvojují, některá jsou i dokonce stejná pro více ostrovů. V případě jména Glavat zůstaneme u dvojice i s tím, že oba územně spadají do Dubrovnicko-Neretvanského kraje.
Ostrov Bodulaš, jinak zvaný Svatá Marie, v Jaderském moři určitě nepatří k těm které by lákaly tisíce návštěvníků k pobytu, ale přesto za pozornost stojí. Nalezneme ho v Istrijském kraji v západní části Chorvatska asi 200 kilometrů jihozápadně od hlavního města Záhřebu.