Kvarnerské souostroví leží v Rijeckém a Kvarnerském zálivu a tvoří ho dva pásy ostrovů. Vnější pás se skládá z ostrovů Cres a Lošinj s přilehlými ostrůvky, vnitřní pás z ostrovů Krk, Rab a Pag s přilehlými ostrůvky.

Většina letovisek na ostrovech má dobré podmínky k rekreaci, dostatek vegetace, pěkné pláže a jako největší plus lze považovat, že nikde nedošlo k předimenzování ubytovacích kapacit, takže si můžete dostatečně vychutnat klid a atmosféru středomořského života. Téměř všechny ostrovy vynikají neporušenou přírodou, lesy a lesoparky, které jsou ve většině chráněny. Pro celé souostroví je velmi důležitá Rijeka, která slouží jako hlavní dopravní uzel zejména pro turisty z České republiky.

Cres a Lošinj

Tyto dva ostrovy Kvarnerského souostroví tvoří téměř jeden celek. Jsou od sebe odděleny pouze 11 metrů širokou úžinou a spojeny otočným mostem, umožňujícím proplouvat lodím. Ačkoliv jsou topograficky rozdílné, jejich současná podobnost je určena společnou historií a těsným propojením. Malý a Velký Lošinj jsou ve velké oblibě u Italů, kteří sem mají přímé spojení z Benátek.

Něco málo z historie

Podle vykopávek byly oba ostrovy osídleny od doby kamenné a bronzové. První zaznamenané sídliště vzniklo na Cresu, kde využily liburnské kmeny přirozených přístavišť v místech měst Cres a Osor vybudovaly na vrcholcích kopců pevnosti Merag, Porozina a Lubenice. V letech 1000 až 1358 se dostaly ostrovy pod nadvládu Benátek, následně pod Chorvatsko-maďarského krále a opět pod Benátky, a to od roku 1409 do roku 1797. Po roce 1797 se stal Malý a Velký Lošinj důležitým námořním centrem, zatímco Cres se dal na pěstování vína a oliv, což mu zůstalo dodnes. Cres se dostal do problémů, když zde zcela zdevastovala vinice epidemie révokazu. Při anexi ostrovů k Itálii v roce 1920 byly oba ostrovy nakonec úplně chudé.