Ostrov Korčula je zajímavý tím, že má na západním i východním konci skupinu menších ostrovů a ostrůvků. A právě v té východní se zaměříme na ostrov Sutvaru. K břehům Korčule má ostrov nejblíže k Lumbardě, k poloostrovu s kostel sv. Rocha 1,7 kilometrů jihojihozápadně. Do lumbarského přístavu to je jihozápadně 2,4 kilometrů. K historickému centru města Korčule to je odsud 4,75 kilometrů severozápadně, k Orebiči 3,6 kilometrů skoro severně. Na pevnině k některému většímu městu to je 21,6 kilometrů do Ploče.

Ostrov leží na východní straně Pelješackého průlivu, kde má kolem sebe celou radu dalších ostrůvků. Proti otevřenému moři na jihovýchodě to je 770 metrů vzdálený Bisače o rozloze 4,6 hektarů a délce pobřeží 1 kilometr. Proti Lumbardě to je 880 metrů jihozápadně Gubavac o rozloze 4 hektary a délce pobřeží 857 metrů a za ním 1,5 km Knežić o rozloze 0,8 hektarů s pobřeží dlouhém 328 metrů. Obdobně 1,5 km je proti Javici vzdálen ostrov Vrnik (plocha 0,282 km2 a délka pobřeží s některými menšími plážemi je 2,3 km). Proti Solině se rozkládá ostrov Planjak s rozlohou 23,2 hektarů a délkou pobřeží 2 km, ze zbývajících větších ještě přidáme severně 1,7 kilometru vzdálený Majsan o rozloze 15,3 hektaru a délce pobřeží 1,7 kilometru. Nejbližším sousedem Sutvary je ale 120 metrů severně vzdálený ostrůvek, spíše skalisko se jménem Škrpinjak s rozlohou 910 m2.

Doprava

Na ostrov není žádná veřejná pravidelní doprava, lze sem doplout, případně doletět, vlastními prostředky. Půjčit si loď, člun, případně se tam nechat dovézt vodním taxíkem, není problém ani z Lumbardy, a když se nechcete plavit na Korčulu, tak i z Orebiče. Tam se snadno každý dostane po silnicích. Ostrov má malé upravené molo na severním břehu, kde se dá zakotvit, ovšem jen s nízkým ponorem.

Příroda

Rozloha ostrova je 9,8 hektarů, délku pobřežní linie 1,3 km a nejvyšší bod s výškou 38 metrů nad hladinou moře. Na ploše ostrova najdeme vinohrady, ale hlavně bohatou vegetací keřovitým patrem a borovicemi.

Osídlení

Administrativně ostrov patří pod obec Korčula v Dubrovnicho-Neretvském kraji. Ostrov je tvořen velmi kvalitním vápence, který se nazývá mramorem. Ten se tu těžil již v římských dobách a ve středověku od 14. století s tím, že vrchol těžby byl od patnáctého do sedmnáctého století v době, kdy ostrov patřil k Benátské republice. Pak byly lomy opuštěny a dnes jsou zarostlé.

Ostrov má také jednu stavitelskou kuriozitu, a to křesťanský kostel sv. Barbory ze 6. století. Jde v tomto směru o nejzachovalejší památkovou stavbu v celém regionu, i když jde již také o zříceninu. Kostel má obdélný tvar s apsidou na vnější straně lichoběžníkového půdorysu a s vnitřní polokruhovou základnou. Charakteristické pro tento kostel je částečné využití zdiva opus spicatum (klasového zdiva). Na ploše ostrova najdeme zbytky další staveb spojených s těžbou mramoru, a to včetně zřícenin zdí místy i na pobřeží.

Cestovní ruch

Ostrov je poměrně často navštěvován, ale zas ne tolik, aby se tu nenašel nějaký plácek pro soukromí. Návštěvníky sem láká nejen zajímavé zbytky lomů a staveb, ale hlavně dvě oblázkové pláže, z nichž je doporučovaná částečně písečná pláž na západní straně ostrůvku. Ta díky stromoví hlavně během rána a dopoledne poskytuje hluboký stín. Ostrov je také skvělou volbou pro pobyt rodin s malými dětmi.