Olib je severodalmatský ostrov, který leží 40 km severozápadně od Zadaru. Na východ ve směru od pevniny mu leží v cestě ostrovy Maun a zejména Pag za Pohlipským průlivem, naopak k moři k západu za Olibským průlivem leží ostrovy Silba a Premuda.

Ostrov má plochu 26 km2 a je jako jeden z mála chorvatských ostrovů delší ve směru sever-jih než západ-východ, 9,5 km proti 5,8, v nejužším místě dokonce pouhých 1,4 km. V okolí je řada malých ostrůvků.

Doprava

Olib má spojení s pevninou přívozem ze Zadaru přes ostrovy Silba a Premuda, cesta trvá asi dvě hodiny. Provoz je každodenní trajekty a katamarány. Z ostrova lze plout i na okolní ostrovy, například na Ist. Na ostrově nejsou silnice, po připlutí je povoleno zde pouze zaparkovat.

Podmínky k životu

Vzhledem k tomu, že jde o vápencový ostrov, nejsou tu žádné větší zásobárny povrchové vody, jen několik rybníků, pramenů a studní. Na severu ostrova je jeden občasně tekoucí potok. To vede obyvatele k tomu, že téměř všechny zdejší domy mají studny na chytání dešťové vody, navíc jsou tu přístupné dvě větší veřejné studny.

Příroda

Podnebí ostrova je typicky středomořské s mírnými deštivými zimami a teplým a suchým létem. To je příznivé pro rozvoj středomořských rostlinných společenstev a zejména k pěstování středomořských plodin. Mezi nejvýznamnější produkty patří víno, olivový olej, chov domácích zvířat a výroba sýra.

Břehy ostrova jsou většinou písčité a mělké, ale najdeme tu mnoho skal a útesů, z mělčiny jsou významné Žubinin a Grišni muli na jihu, z útesů Fučin na severovýchodě a Kurjak na západě. Ostrov je jinak rovinatý a velmi nízký s nejvyšším vrcholem Kalac 74 metrů nad mořem. Struktura vápence způsobuje, že se zde vyskytují četné krasové útvary, jako jsou závrty, soutěsky, jeskyně a skalnatý terén. Největší propadlinou je Cukrov dolac (Cukrový dolík) ohraničený masivními kamennými zdmi s četnými schodišti jako amfiteátr.

Osídlení

Obyvatelstvo zde žilo již v době Liburnů a starého Řecka, nejstarší osada stávala na kopci Gradina (Hradiště), ale jsou tu také Gradina Petrova, Zagradina, pohřební mohyly a další zbytky. V době římské byla vilové osada na poloostrově Aloip Arat v jižní části ostrova u zálivu Sv. Mikuláše a v nedaleké zátoce Banjve. Na severní straně ostrova na místě Mirine byly objeveny pozůstatky budov ze 6. století. Chorvaté se tu usazovali od 7. století, ovšem ve středověku byla osídlena pouze Gradina, a pak zde bylo několik církevních staveb, zejména klášter sv. Antonína v zátoce Banjve, kostely sv.Mikuláše a sv. Ivana v severní části ostrova. V 16. století byla postavena pevnost Kaštel na ochranu proti pirátům.

Dnes je na ostrově jediná obec Olib, která v posledních sto letech trpěla exodem obyvatel, těch tu žije pouhý zlomek proto dobám minulým. Snad se situace bude s rozvojem cestovního ruchu lepšit. Z dalších památek můžeme ještě zmínit kostel Nanebevzetí Panny Marie se sbírkou starožitností na faře a zříceniny Svatopavelského kostela a kláštera opuštěného již ve 13. století. Najdeme zde chráněný přístav.

Cestovní ruch

Na Olib se cestuje hlavně kvůli písečným plážím a zátokám. Jsou to zejména zátoky Banve, Slatinica jako nejkrásnější písečná pláž na ostrově, otevřená východním větrem, která ovšem není vhodná pro delší pobyt, a zátoka Sv. Mikuláše chráněná ze všech stran, ale díky jižním větrům s velkými vlnami. Možnosti ubytování zde jsou pouze v soukromí, není tu žádný hotel, kempy a ani další turistická nabídka. Tím se Olib v létě od většiny chorvatských ostrovů, že namísto velké množství návštěvníků a masové turistiky působí tiše a klidně. Určitě pro část lidí to je velmi lákavé.