Uljanik je jedním ze tří ostrovů nacházejících se v Pulském zálivu . Jeho jméno je odvozeno od oliv, které na něm kdysi rostly. Dnes ze všech olivovníků zbyl jediný, který se nachází ve středu ostrova obklopený budovami. Uljanik je vzdálen 240 metrů severozápadně od pobřeží, konkrétně u rozmezí ulic Riva a Flaciusiova (Porta Stovagnaga). Třeba od pobřeží u pulského nádraží je na ostrov jihozápadně 700 metrů.

Doprava

Na ostrov pro návštěvníky je jednoduchá doprava, je spojen s pevninou mostem i železniční tratí, ale ta je jen pro nákladní dopravu. Na ostrově se nachází přístaviště a suché a vlhké doky.

Příroda

Tvar ostrůvku je nepravidelný, možná bychom mohli říci, že tu je jeden obdélník o stranách 320 a 350 metrů s tím, že na výšku severním směrem na něm sedí ještě trojúhelník, který delší východní stranu prodlužuje na 510 metrů. Jeho rozloha činí 12,3 hektary, dílka pobřeží pak je 1,97 kilometre a nadmořská výška 1 metrů nad mořem. Podnebí je zde, jako i v další části Istrie mírné s průměrnou roční teplotou 15 °C, kdy nejteplejším měsícem je červenec s 28 °C a nejchladnější pak leden s 6 °C. Dešťových srážek zde spadne v průměru za rok 1.608 milimetrů, nejdeštivějším je listopad a 276 milimetry srážek a nejsušším měsícem je červen s 58 milimetry srážek. Příroda se zde soustředila, na tu jednu již výše zmíněnou olivu.

Osídlení

O dávném osídlením na ostrově se můžeme jen domnívat, protože Pula samotná je osídlená mnoho tisíc let. Poprvé se o ostrovu dovídáme z pera italského renesančního geografa, lékaře a spisovatele Giuseppe Rosaccio, který ve svém díle zmiňuje ostrovy v Pulské zátoce a mezi nimi „Scoglio Olivi“. Ovšem je známá legenda o Syktovi Rasparaganu, který vedl jako vůdce válku s Římany v letech 117 a 118 n.l.. Ovšem byl poražen, Římané ho zajali a odsoudili k trvalému pobytu právě na ostrově Uljanik u Puly. Rasparagan tu měl pak žít se svou rodinou, se svým synem a jeho rodinou, byl tu pak i pohřben. Ale je pak pravdou, že v 19. století bylo na Uljaniku objeveno jeho místo pohřbu a pozůstatky sarkofágu. Boční deska z tohoto sarkofágu je vystavena v Pule v Archeologickém muzeu.

Za doby, kdy Istrie patřila k Rakousku, byl ostrov rozdělený na dvě části, byl zde na místě olivového háje vybudován v jižnější části námořní přístav (Kriegshafen) a na severní obchodní přístav (Handelshafen). Současně s tím zde byly založeny 9. prosince 1856 i loděnice. Tehdy zde slavnostně na základní kámen poklepávala císařovna Sissi. Téměř dva roky po položení základního kamene, přesněji 5. října 1858, byla z kotviště spuštěna první loď s názvem Kaiser (Císař) o nosností 5.194 tun. Následně se tu stavělo na 55 lodí různého typu pro rakousko-uherskou flotilu s celkovou mrtvou hmotností 53.588 tun. Za dlouhé období trvání výroby ve zdejší loděnici ta prošla různými dobami rozvoje. Během italské vlády se například zabýval jen opravami, dokováním a demontáží (řezání) vysloužilých lodí. Po pádu Itálie během 2. světové války se stala německou námořní základnou. Od roku 1947 byla obnovena pro Republiku Jugoslávie. Pokračovala se dál v dokování, rekonstrukcích a opravách lodí, ale pak se začalo opět se stavbou lodí, což bylo v roce 1951. Najdeme zde vyvinuté strojírenství, elektrotechnickou výrobu a další odvětví, které uplatňují pro stavbu různých lodí. Za nezávislé a svobodné Chorvatské republiky se roku 1990 loděnice stává akciovou společností, která přežila kritické roky hospodářské krize v Chorvatsku a pokračuje v výstavbě lodí různých a speciálních lodí. Ve druhé polovině roku 1998 prošla loděnice obdobím velké technologické přestavby. Dnes patří společnosti Uljanik a navrhují se a staví se tu všechny druhy lodí, například pro pro přepravu ropy a ropných produktů, hromadné náklady, kontejnerovou dopravu, pro dopravu nákladních automobilů, železničních vozů, osobních automobilů i cestujících. Zdejší loděnice jsou dnes druhé největší na severním Jadranu.

Cestovní ruch

Celý ostrov slouží průmyslové výstavbě lodí, takže mimo exkurzí zde nelze počítat s žádným odvětím cestovního ruchu. Ale přesto se tu našla „skulinka“, která i v cestovním ruchu má svůj význam, a to jsou Svítící či Osvětlení obři, česky by se dalo říci i „giganti“. Jde o jednou z nejnovějších atrakcí v historickém jádru města Pula, která tak nabízí svým návštěvníkům nevšední a přitažlivou atrakci ve večerním a nočních městě. V těchto hodinách se tu vedle nepříliš kvalitně osvětlených místních pamětihodnosti ukazuje „světelná show“. Její princip je vcelku jednoduchý a vlastně laciný, protože pro osvětlení slouží osm jeřábů zdejší loděnice, vysokých až 100 metrů. A můžeme na to nahlížet třeba na jako na pouhopouhý komerční počin či dokonce nevkusný kýč, ale z velkého zájmu diváků je vidět, jak se tento nápad ujal a v současné době jde již o jeden ze symbolů tohoto přístavního města. Návrh na vznik této atrakce padl sice již někdy v roce 2000, ale veřejnosti byla poprvé slavnostně představena až 4. května 2014. Nebýt špatného počasí, mohlo to být ještě o den dříve. Autorem tohoto svým způsobem jistě uměleckého díla je celosvětově známý a uznávaný návrhář osvětlovacích systémů a efektů, designér i majitel firmy Lumenart, Dean Skira. Celá atrakce spočívá v důmyslně propracovaném systému počítačově řízeného osvětlení se speciální scénografií. Je do toho zapojeno na 46 tisíc různých barevných kombinací a celá tato velkolepá show s barevnou hudbou je v přístavu k vidění každý večer od setmění do 22 hodin, v hlavní sezoně pak až do půlnoci. Pro zvláštní příležitosti, svátky a oslavy významných událostí jsou navíc připravena speciální naprogramované světelné kombinace.

Třetím ostrovem Sveti Ivan je místo na západním konci ostrova Korčule v zálivu Vela Luky. Tento záliv má několik velmi známých a pro rekreaci populárních menších zátok, například Mikulina Luka. Náš ostrov je však trochu jinde, 3,2 km západně od přístavu Vela Luka na okraji zátoky Gradina. Tento u nás ne mnoho známý záliv uzavírá na jižní straně. Protože je ostrov spojen se zemí úžinou se silnicí, není někdy jako ostrov vůbec brán.

V okolí Sv. Ivana jsou tři sousedi, největší z nich 700 metrů jihovýchodně Ošjak, 21 hektarový ostrov, nejbližší Gubeša 125 metrů severozápadně s rozlohou 1,1 hektarů, a 1,2 km západně Kamenjak s 1,3 hektary.

Doprava

Na ostrov je jednoduchá doprava, je úžinou spojen s pevninou, tedy v našem případě s ostrovem Korčula. Autem se dá vjet přímo na ostrov, ale jen na okraj, kde je malé parkoviště. Po silnici je to sem z Vela Luka 5,5 kilometrů. Musí se po silnici 6221 a pokračovat západním směrem. Cesta se tu prudce stáčí v serpentinách, po 4,5 kilometrech v prudké pravotočivé zatáčce je odbočka na Tudorovici, kam vlevo zahneme, ale po 50 metrech neodbočíme vlevo do zmíněné osady, ale jedeme rovně. Klesneme k pobřeží, zahneme vlevo a silnička se pak přímo stočí k ostrovu. Z Vela Luky sem vede i cyklostezka, ovšem jen do Tudorovice, odkud pak je třeba jet vlevo po silničce k ostrovu.

Zátoka Gradina je populární zejména pro jachtaře. Hloubka moře zde umožňuje vplutí lodím s ponorem do 4 metrů. Zátoka je chráněná od moře nejen Sv. Ivanem, ale i dalším ostrovem Gubeša, je vystavena proto pouze západním větrům. Přístav má 25 upravených míst pro lodě.

Příroda

Ostrov má rozlohu 0,5 km2, délku pobřeží asi 900 metrů a nejvyšším bod je ve výšce 25 metrů nad mořem. Tvarově ostrov připomíná do šířky protažené písmeno D, rovná strana na západě má délku 270 metrů, na šířku ve směru od jihozápadu k severovýchodu ostrov měří 240 metrů. Část ostrova je pokryté hustou středomořskou aromatickou florou, léčivými rostlinami a olivovníky, které tu již rostly v římských dobách. Část je využívaná hospodářsky, pobřeží je zejména na západní straně skalnaté a rozbrázděné.

Osídlení

Místo, jako i celá zátoka Gradina (česky Hradiště) bylo poprvé zmíněno v 15. století, ale archeologické nálezy dokázaly existenci ilýrskych obydlí přímo v zátoce Gradina. Ostrov má vlastní historii, zřejmě zde bývalo ono dávné hradiště, nyní zde ale stojí kostel sv. Ivana (chorvatsky se někdy uvádí i jako sv. Jan) ze 14. století. Tradičně se zde koná na sv. Ivana 24. dubna pouť, slavnost, na kterou na člunech do této zátok připlouvá množství lidí. Akce má svůj bohatý kulturní a společenský program. Protože po desetiletí je její obsah nezměněn, má dodnes originální atmosféru a je vždy dobře připravena.

Ostrov má také svou mytologii. Pověst vypráví, že zde u kostela byl veliký kulatý kámen s dírou v horní části, připomínal tak hrnec. Mladí muži z nedaleké Vela Luky o tom věděli a přicházeli soutěžit, kdo s tímto kamenem nepohne. Ovšem nikomu se to nedařilo. Jednoho večera byl silný vítr a na moři sněhová fujavice a v zátoce Gradina byla kotvila řecká loď. Její přítomnost ale nebyla náhodná, ve tmě šli námořníci ke kostelu s pytli a před kostelem vylezli na kámen, otevřeli ho a ten byl plný zlata. Vyprázdnili ho a odpluli. Druhý den se místní vrátili a kamenná koule byla lehká a každý ji mohl zvednout. Když kámen otevřeli, na dně viděli jen pár zapomenutých zlatých mincí. Rozčílilo je to a zlaté mince rozházeli po okolí. A ty dodnes čekají, až je někdo najde.

Cestovní ruch

Celá zátoka nabízí poměrně velké množství privátního ubytování. Lze zde využít různé vily, domy, byty a podobně, a to i na samotném ostrově sv. Ivana. Je zde velmi hezké koupání, moře čisté a mělké, na nedalekém ostrově Ošjak se nacházejí krásné nudisty využívané pláže. Je zde možnost si pronajmout loď a na tento ostrov se vypravit. Pláže zde v zátoce jsou mimořádně vhodné pro koupání dětí, místy jsou i pískové. Služby jsou zde ale skromnější, je zde restaurace Šiloko s nabídkou rybích dalmatských specialit. Širší možnost služeb a společenského vyžití (disko, koncerty, rybářské večery apod.) se najde v nedaleké Vela Luce.

Zdejší ubytování je mnohdy řazeno do kategorie robinsonovské dovolené, samozřejmě s určitou nadsázkou. Vedle toho mají některé domy i vlastní bazény a po domluvě s majitelem si lze pronajmout loď k výletům do okolí, jak bylo již ostatně zmíněno u ostrova Ošjak.