Mezi chorvatskými ostrovy, které jsou tvořeny vápencem, je několik málo výjimek. A to jednou je i ostrov Jabuka. Je to jeden z nejvzdálenějších ostrovů od chorvatského pobřeží, je vzdálen 61 kilometrů jihozápadně od výběžku Fauc u Stivašnice jižně od známější Rogoznice. Do Šibeníku je to již 76 km a případně do Splitu 91 km. Nejbližším ostrovem je 23 km jihovýchodně Svetac a za ním 48 km Vis, k jižnímu konci ostrova Kornat je to severně 72 kilometrů.

Doprava

Na ostrov se dá dostat pouze soukromě, žádná veřejná linka tu nestaví, i když poměrně kolem velmi blízko proplouvají linky z Benátek do Řecka. Ostrov má břehy velmi příkré, jediné možné místo na přistání je pouze a za dobrých klimatických podmínek na jihozápadní straně, kde je menší plošinka. Moře je kolem velmi hluboké, a proto tu není téměř žádná možnost zakotvení. Skály jsou hladké a nemají přirozené výstupky, ke kterým by šlo loď upoutat. Proto je potřeba mít horolezeckou zdatnost již pro pouhý výstup na břeh.

Příroda

Jak jsme zmínili, Jakuba je mezi chorvatskými ostrovy výjimka, protože vedle ostatních vápencových jsou pouze dva vulkanického původu, a to Brusnik a právě Jabuka. Sopečný opuštěný ostrov leží v izolované poloze v otevřeném moři s rozlohou 2,2 hektaru a délkou pobřežní linie 715 metrů. Nejvyšší vrchol má výšku 100,4 metrů nad hladinou moře. Délka od východu k západu je 280 metrů, šířka 100 metrů. Pobřežní skály jsou tak strmé, že Jabuka představuje strmý, téměř neschůdný tmavý kužel. Stejně tak jeho vegetace je velmi skromná, ale najdeme zde zcela ojedinělé endemické druhy. Především to je černá ještěrka (Podarcis melisellensis pomoensis) a z rostlin s názvem plevel či zvonek, správně však Jabucká chrpa (Centaurea jabukensis) a chrpa žebřicolistá (Centaurea crithmifolia), obě z Asteraceaem, ze skupiny sedmikrásek. Až do 50 let 20. století zde rostl i další endemický druh karafiátu, ale nyní již neexistující. Jde samozřejmě o přísně chráněné druhy. V roce 1958 byl ostrov ohlášen za geologickou památku přírody.

Další zvláštností je geologické složení ostrova. Jsou to černé vulkanické horniny magnetit. Proto se děje to, že když se přiblíží loď k ostrovu, magnetická střelka kompasu se zcela zblázní, takže jinak užitečný navigační přístroj je naprosto k ničemu. Způsobují to magnetické anomálie nejen přímo na ostrůvku, ale i v okolních vodách. Proto je třeba zejména za špatné viditelnosti, ve tmě či v případě špatného počasí a za vysokých vln, se ostrůvku zdaleka vyhnout. Snadno by se dal ostrov přehlédnout, stejně tak jako i nebezpečné podmořské útesy, které by mohly způsobit katastrofu. Jabuka je totiž vystavena všemi větry ze všech směrů a i ty nejslabší větry způsobují velké vlny. Proto je potřeba mít spoustu znalostí, zkušeností a i štěstí, pokud chce někdo zde přistát.

Okolní velmi hluboké moře proslulé jako mimořádně bohaté loviště ryb. Loví se tu především tuňáci a langust, ale nalézají se zde další druhy, jako je štikozubec či krevety, chobotnice, mořský ďas a podobně.

Osídlení

Ostrov přes svou nehostinnost byl osídlen v době byzantské, dodnes jsou zde zbytky stavení. Dnes však je neobydlen.

Cestovní ruch

Přes všechny nebezpečí ostrov s oblibou navštěvují jachtaři. Sportovní rybáři také vědí velmi dobře, že tady mají naději i na ulovení tuňáků. Pro osamělost a vzdálenost tu málokdy někoho potkáte, protože ostrov leží daleko od všech námořních tras a mimo plavební cesty a navštěvují ho pouze ti, kteří mají rádi romantiku, nebezpečí a mají sem i nějaký důvod cestovat. Nedaleko ostrova byl natočen film BBC s názvem Adriatica věnující se hledání bílého žraloka. S názvem Jabuka se koná od roku 2002 pravidelná každoroční regata.